LXXXVII. Potem, krví svatá země!

Potem, krví svatá země!

Matko mužů velikých!

Div hle! ještě žije plémě

Tvé po bouřích tolikých!

Měst tvých oučel býval slávy

Domknouti se výšiny;

A co ves – to bystré hlavy,

A co hrad – to hrdiny.

Nuž, té pozasuté sopky

Svou pochodní tajné kobky

Nám, Palacký! osvěcuj,

Dávní lásku rozněcuj.