LXXXVIII. Prosba.

Bože nezměnným sobě zákonem jsa,

Cos nevystížný povolal k počátku,

Věčně sám řídíš, na nerozmyselnou

Nedbaje prosbu.

Darmo jest tučnou hekatombu páliť,

Darmo jest oltář slibovať obětný:

Jestli neshodné naše jest volání

Celku ve vazbě.

Však když úzkostné hrbatí mě jarmo,

Srdce když křehké udusiť chce tíseň,

Bože důvěrnou k tobě zrak zasílá

Selzu o spásu.

Hlad volá trapný k nebesům o mannu,

Žížnivý leklé oko své do oblak

Obrácí, teskný pěje hlas k slitovné

Spásy rodičce.

V nouzi vlastenské k Tobě zdechla věrně

Panna, pastýrský v ruce prut nosící,

Sílu nepřátel poraziť dovedla

V ohni pobožném.

Bože tak vyslyš moje též volání,

Jenž si podpálil mě slabého láskou

K vlasti, k bezvinným povolej mě skutkům

Lásku jevícím.