LXXXVIII. Žel té růže, bez slavíka

Žel té růže, bez slavíka

V sadě která odkvetla,

Žel i krásy, bez básníka

Jenž od země odlétla!

I nechválím předků časy

K pravé kráse nečilých,

Ztřeštěnými za mamlasy

Po blyskotkách zbloudilých.

Jich nebeské: „Všecka sláva,

Všecka krása – polní tráva!“

Syny, málo chybělo,

K čertu že neodpělo.