LYONSKÝM VÍTĚZŮM

Molodci jsou, ožehnuté skráně,

jara svěžest v údech, v očích jisker blesk,

zachce se ti, pyšný býti na ně,

po mládí tvém budí se ti stesk;

z duše zní ti lidu hlaholy:

To jsou naši Sokoli!

Zápasit šli, výkvět naší síly,

viz krok pružný, svaly jako z ocele;

přišli, viděli a zvítězili,

triumfu zář nesou na čele;

jedno srdce vespol, pryč kdo zlý!

To jsou naši Sokoli!

Dobytý, hle, vavřín v jaré snaze!

kam jej srdce jejich mužná položí;

Matce děti! Zlaté naší Praze

v skráň jej staví, kleknou v podnoží;

radost, slza v oku zápolí:

To jsou naši Sokoli!

Svatá chvíle! cítíš náhle prudce,

jak to rozechvívá tvoji českou hruď!

podejme si v lásce věrné ruce:

Jeden národ, jeden Sokol buď!

Bolelo-li co, už nebolí:

To jsou naši Sokoli!