LYŽAŘI.

Hore, chlapci, sněží,

na sáh sněhu leží,

čert se žení.

Houká, výská,

heká,

vraty tříská,

za humny se vzteká.

Boží dopuštění!

Všecko ze dveří se hrne, na síň běží.

Lyže, hole,

rukavice, ranec.

Bude tanec.

Mrzne, až to saží.

Matka na zápraží

stojí v kamizole:

„Bůh vás provázej!“

„Holubičko sivá, ej,

klidna buď!

Dobré lyže máme, hoja hej,

kuráž, chuť.

Nezalekne hochů tvých

vichr ani mráz.

A co je lyžcům jistým

sebe prudší sráz?

Svízel každou v radost novou

přetvoříme duší opravdovou,

divotvornou, milující duší,

srdcem čistým

jako sníh.

Přejde bouře. Nad ulehlým polem

hvězdy stanou.

Nebude ni hlásku kolem

nad polanou.

Nebude ni jediného

slova výtky, slova lítostného.

Bude ticho v lesích.

Pokoj v duši.

Odevzdaný zánik mráčku pocestného

na nebesích.