M. – A.

Můj celý život tobě patří,

mé zlaté sny a kraje víl,

já dal ti svoje něžné srdce,

jež umíralo v horečkách.

Ty záříš jako bílé slunce

nad spící hládí mrtvých vod

a házíš svoje sladké světlo

do hlubin, kde má duše sní,

jež líbá tvoji sladkou záři,

tvou nekonečně sladkou zář.

A v mojich rukou kvetou růže,

tvou čistou láskou rozvité:

když líbáš moje kalné čelo,

když celuješ můj chmurný vlas,

a voní.... Jako krásná báje

mne okouzlila láska tvá

a ovinula moje skráně

duhovým věncem z lilijí.

Ty vzkřísila’s mé mrtvé touhy,

ty uzdravila’s choré sny

dotekem svojich rudých retů.

Můj život tobě náleží,

anděli, duší vyprošený,

serafe v parách růžových

na prahu netušených rájů.