m. & m.

vyletěli holoubkové do světa,

z klece vyletěli;

ta klec, ta již dávno každým prokleta,

komu červený květ v srdci rozkvétá;

krásné srdce měli.

kilometry dlouhé nás dva dělily,

když jsme o tom četli,

přes to oba stejně jsme se modlili,

aby osud k nim byl laskav na chvíli,

tam, kam chtějí, slétli.

letí, letí holoubkové do dáli –

nelze doletěti...

sne náš, marný byl’s, a marně zpívaly

obzory, jež na to mládí kývaly –

zpět jde do zajetí.

našich čtvero očí nezaplakalo,

srdce jen se chvěla.

mnoho-li již ikarských snů selhalo!

mnoho-li již křídel doveslovalo!

srdce se nám chvěla.