M. P.

V ty upomínky bych i já měl psát

jen slunečná a sladká, milá slova

a já bych dnes jak vichr bouřil rád

a mrazil jako mlha prosincová.

Má tisíc bratří bouří svátý květ,

je vítr stejně honí zpustlým sadem,

teď zlíbají se ještě naposled

a vzpomenou, čím byly v jaře mladém –

A přijde bouř a všecky zajdou kdes

a vichry budou váti holou plání –

pak budou tím, čím já bych rád byl dnes,

bych na své skráni

víc necítil to hloží odříkání.