Má čest.

O mí roztomilí Cžechové! chválo má!

Vy původcové svých hrdin a dědiců

Království v zemi té, kdejste zaháněli

Zbraň Němců zmužilých, v krajině Bojové

K budoucnosti dětí trůn sy zakládajíc!

Jsouť sylní, hledajíc lesku rytířského

Udatným cvičením pochvalu vznešenou.

Svých bratrů v odění zastavatelové.

Největší po polích díl v kraji obcuje

S rukou k prácy hbitou chléb vydělávaje

S radostí, by se všem vedlo co nejlépe.

Jiná částka se z nás vybrala k kupčení,

Domácým a cyzým oslazujíc život

Zbožím, jenž vede zysk buď k ruce, neb z ruky.

Ržemeslám květe moc skrz jiné slíčené

K pohodlí s spanilým okrasy důvodem.

Cžeská Umka ze všech jádro sy vybrala;

Schopnější v dějinách k dobrému mudrují,

Co jak jest, spytujíc v spolku vyvoleném.

V světějším také jsou řádu ctitelové

Boží, pravdu a ctnost vlasti vysývajíc.

Lvové jsou oni, jsou podpora všelicý!

Jsou sjednoceni vám, Teutoni, k výstraze,

Když náhlou pudějí nehodu oupadů.

Jak jsou zvelčeni! jak v jednotě strašliví

Zbujníkům hladovým v západu bouřicým,

Až k nám harcujicým! Jak se zvelebili

Vňukům svým k cvičení Cžeského hrdiny!

O jak blaze mi jest, být z rodu slavného!

Rád z věštců jediný bratry vychvaluji

Tou písní zdařilou Umky pokývnutím.

S láskou laskavé z ní důkazy přijmete,

Láskou sjednocení na věky držme se!

Štěstí zůstane nám nesměnitedlné.

Kdo chce zpívat elegie,

Nechť sy ty dva verše víje,

Jenž nestejné nohy mají.

Také dobře nám padají.

Nemám chuti k bědování,

Jiné zkusým teď zpívání,

K němuž mne dohání chuť,

Tam mým zprávcem vždycky buď.

Jenom v tom jest učenost,

Kdo má věcý zkušenost.

Komu scházý cvičení,

Není schopný k učení.

Jen tlučhuba se honosý,

Že v své hlavě divy nosý;

Pak na jevo přicházý,

Že y mozek mu scházý.

Jdu s jazykem na zkušenou,

Bych měl odu nenucenou,

Jak bez rytmu se svazuje,

Jak ji Němec ukazuje,

Y jak se nám líbí skládat,

Slova tak, neb tak pořádat

Dlé pravidel harmonye,

Kteráž všecky verše víje.

Mistrů, Bardů následuji,

Vaší libost sy slibuji.