Má cigareta dohořívá, –

Má cigareta dohořívá, –

a venku vítr pochod zpívá,

oh, slyšíte, teď někdo vzdych’ –

a do okna se na nás dívá.

Můj dým se v modrých vlnách vine,

nechť hloupý smutek tlačí jiné,

my jásot známe, smích, jen smích,

ten venku k tomu hlavou kyne.

Nechť naše číše vínem voní,

ať jen ti hloupí slzy roní,

nám umíráček nyní stich’,

nuž rychle, ať zas nezazvoní.

Vše v mlhu vlhkou zvolna splývá;

aj, – péče směšně úzkostlivá:

ten někdo venku zase vzdych’...

Má cigareta dohořívá.