Má člověk a má národ lví svůj spár,

Má člověk a má národ lví svůj spár,

jenž vzepne se, když čas se naplní,

co jest, již tím, že moc má, zakrní

a násilníkem stane se i dar.

Pak zavzní řev a vzplane boj a žár

a trní hromadí se na trní,

až nejklidnější tůň se zavlní

a vše, co bylo, propadne se v zmar.

Spár vítězí a když se ustálí,

když urovná se v řádu přiznaném,

hned břímě jařma svého uvalí

na všecko, co se těžce poddává,

a na všecko, co nově povstává,

a sám se stane také tyranem.