MÁ DÍVČINA.

Za městečkem na kopečku

vesnice,

v té přebývá moje milá

děvice.

Jest to něžný jara kvítek

nevinný,

nejhezčí snad z celé této

dědiny.

Hlavinku má kadeřavou,

černý vlas,

jak pěnice v šumném háji

milý hlas.

Rety krásné, jako růží

jarních květ,

na nich střádá pro hošíka

sladký med.

To jest láska mého žití

jediná,

toto poupě, tato děva

nevinná.