Má drahá, věř, že když se stmívá,

Má drahá, věř, že když se stmívá,

jak slunce v krvi lehá za křoviska

a kdy se volně připozdívá –

má drahá, věř, mně po tobě se stýská,

má drahá, věř...

Má drahá, věř, jsem osamělý

jak pták, jenž v světě opuštěn byl všemi,

a jak je kraj tak divně stmělý,

má drahá, věř, tak smutno je mi,

má drahá, věř...

Má drahá, věř, že v také chvíli

to ňadra zdvihá, co se jindy dusí,

a člověk nemá – nemá tolik síly,

má drahá, věř, a plakat musí,

má drahá, věř...