MÁ DRUŽKA.

Na dalekou pouť jsem vyšel

s prostou holí poutnickou,

na daleké mojí pouti

měl jsem druhem Píseň svou.

Píseň má, jak věrná družka,

věrně šla v mých kročejích,

útěchu má duše ssála

z jejích retů tajemných.

Po moři jsme spolu pluli,

za bouřlivých nocí zlých,

na březích jsme spolu snili

za večerů bezhvězdných.

Na Zelené Hory jasné

vystoupil jsem s Písní svou,

a má družka při západech

líbala tu duši mou. –

Po údolích, hájích vonných

bloudíval jsem s Písní svou, –

častěji však šli jsme spolu

cestou sněhem zavátou...