MÁ DUŠE...

Má duše dnes je teskná, pustá, šerá,

loď chrámu je to, prázdná za večera!

Však v lodi chrámu znovu světlo vzplane,

a zajásá zpěv „Hosanah“ i „Pane!“

Pak věřící se skloní na kolena,

a duše vstane božstvím posvěcena.

Je duše moje kostel zasmušilý,

z nějž na úsvitu bohy vypudili.

A byť i zbloudil kdos v ty holé stěny,

jej zastraší můj oltář spustošený.

A netoužím, by vrátili se bozi,

je pozdě. Klenba shroucením už hrozí.