Má duše, hořem sklíčená,

Má duše, hořem sklíčená,

Již neví, co je cnost, co hřích,

Neví, zda láska plamenná,

Jež pro tě hárá v prsou mých

Je čisté, bezúhonné chvění,

Neb těžké, hříšné provinění.

Však ví, že nejkrutější trest,

Jenž velký hřích kdy sledoval,

By ráda nesla, byť i vést

Ji za ten hřích měl v pekla pal:

Neb by zpomínka, Tvou že byla

Jí nebe stokrát nahradila.