Má duše jak ta příroda

Má duše jak ta příroda

když k spánku hlavu skládá –

ach vím, že jsi mne neměla

a dosud nemáš ráda...

Když květen ve svět zadýchal,

jen teplo dýchal v kraje.

A dodnes keři holému

to teplo ve snách hraje.

A dodnes duše v bolestech

sny o jaře si spřádá –

a přece jen jsi neměla

mne nikdy – nikdy ráda...