Má duše prchá.

Z profanních ulic má duše divá

v kout zatmělý svůj prchá v dál,

před řevem davu plaše se skrývá,

ten zapáchá, ten hází kal,

a třísní toho, jenž štít má čistý,

mu v obličej plvá siný,

pak v hnusný klid svůj se vrací jistý,

čeká, až čist půjde jiný.