Má duše se ti celá podává.

Má duše se ti celá podává,

ty můžeš chtít a z růží věnce vít,

je něco nade mnou, co spoutává

mou vůli v pokoru, mé touhy v klid.

Je něco nade mnou, jak v zahradách,

kde hvězdy kvetou, slunce zapadá,

kde poutník stírá se svých šatů prach,

a před Věčností na tvář upadá.