MÁ DUŠE ZNAVENÁ JE...

By Tereza Dubrovská

Má duše znavená je, oči pálí,

mé srdce je jak urna plná taje,

v ní pohřbeny jsou smutky mé a žaly –

má duše znavená je.

Ten tichý bol tak jednotvárný, stálý

jak trpký plod mým pozdním létem zraje

a srdce moje v mlžný závoj halí.

Tu skvělou přízi dlouhé noci tkaly,

když za soumraku snášely se v kraje,

v tkáň hebkou slzy s oka mého svály

a divné touhy uvadlého máje –

má duše znavená je.