Má duše.

Je smutno v světě sklamán žíti.

Má duše kdysi touhou vřela

ve svoji hrudi všecko skrýti.

Teď pozdě. Snad to neuměla.

Má duše mnoho vytrpěla,

když chtěla všechny krásy míti

a o všem zpívat, o všem sníti,

vše obejmouti, co by chtěla.

Dnes kráčí teskna cestou svojí

a každý se jí vyhne, bojí,

kde jenom vidí její stopy.

A ona něžná, zádumčivá,

sentimentální píseň zpívá:

„Ti lidé nikdy nepochopí....“