Má histerická Paní,

s černými zraky, s vlasy havraními

a velkým úsměvem, jenž významem svým pálí!

Chci (znaven životem a Vaší krásou)

poslouchat pohádky, jež rozplakaly

úsměvná očka Vašich krásných dětí.

Má krásná Paní s vlasy havraními,

u Vašich nohou zrakem zaníceným

pohádky Vaše poslouchat chci s nimi.

A vím to jistě! Plakat budu, smát se

a Vaše barvy chytat budu duší –

A Vaše bílé ruce zlíbám maně

(snad krásné děti Vaše nevytuší...)

Chci poslouchat, jak velké Moře zpívá.

Pohádkou Vaší slunce dohořívá

a děti pláčou – – Histerická paní!

Svou aristokratickou krví pláče

s Vašimi dětmi rozcítěný – tulák.