Má hlava kloní se...

Má hlava kloní se, hruď vadne,

a bojácně se táže ret:

což není stezky žádné, žádné

k té nejkrajnější z žití met?

Leč vím, že budu blízek cíle

a veškerých těch trudů prost,

až ponesou mne smutné chvíle

přes zlatonosné řeky most.

Ztad, ženo drahá, zlaté Praze

svou slzou vzkaž, ne vazbou slov:

„Už zvítězil a jest mu blaze:

dnes vzali nám ho na hřbitov!“