Má hrobka.

Od své vlasti dlouho vzdálen,

Pro svou věrnost hrubě skálen,

Novým duchem neomámen.

Zde má svůj památný kámen.

Hanou k zpěvu donucený.

Syc jen Bohu posvěcený.

To mi na hrob položíte.

A se v zpěvích polepšíte,

Hrob pelinkem posvětivše,

O něj na něm se dělivše.*)