MÁ HVĚZDA

Když jsem býval malinký,

věděl jsem jen málo,

každého jsem míval rád,

vše se na mne smálo.

Poslouchal jsem maminku

a tatínka taky,

čítali jsme s sestřičkou

hvězdy nad oblaky.

A tu jednu zářící

znala máti moje:

„Podívej se, Karlíčku,

tamhleta je tvoje!“

Znal jsem svoji hvězdičku,

hráli jsme si spolu:

„Hvězdo, hvězdo, hvězdičko,

pojď sem ke mně dolů.“

Když jsem školy proběhl,

byl jsem atheista,

nevěřil jsem na Boha,

na Ježíše Krista.

Zapomněl jsem na hvězdu,

na maminku taky,

nebe mne opustilo,

zakryly ho mraky.

Schovala se hvězdička

za oblaky husté

a já bloudil po světě,

srdce bylo pusté.

Co jsem poznal srdce tvé,

Juliánko moje,

zase vidím hvězdičku,

ale ta je tvoje!

Moje hvězda bývalá

na věky již zašla,

s dítěcí mou důvěrou

také hvězda zhasla.