Má jizba.

Mně nezlatí okénko slunce

než ráno vždy a z večera,

a v poledne-li žhavé pálí,

mně jizba má se zašerá.

A v šeru tom, kdy jiní pilně

se záclonami skrývají,

já pokojně si hovím v chladu,

kterého marně hledají.

O kéž by tak mi život plynul,

jak tento jasný v letě den,

a ráno večer kolébala

mě tichá zář v pokojný sen.

A v poledne-li žhavé štěstí

se jiným vtírá bez ladu,

mně, bože, dej u míru svatém

jen tichou činnost ve chladu.