Má každá doba zvláštní kroj a šat,

Má každá doba zvláštní kroj a šat,

své vlastní ovzduší má každý věk,

a doba každá, jak jí vhod a vděk,

svůj list ve knize lidstva může psát.

Snad bude později se divným zdát,

že prázdný žvastoun ceněn byl co rek,

a mnohá věc, již stíhal doby vztek,

snad pokrokem a slávou bude plát.

Čas letí vichrem jako temný mrak,

by věk za věkem do propasti svál,

a doba pomine; co psala však,

na vždycky zůstane, bude se číst,

a vinen bude sám a sám, kdo psal,

když pozdní čtenář převrátí snad list.