MÁ KNIHA.

Hřmícími okovy spoutal jsem

myšlenky, zavřené v písně ty:

myšlenka každá v nich zločincem,

v dálné jenž galleje prokletý.

Kniha má ostrovem, jehož lem

spoutaným davem je posetý,

v okovů řinčení duní sem

mořských vln bouřlivé rozlety!

Třeba vše syčelo kolkolem

pěnami zášti a odvety –

chasa ta bez bázně hledí v zem.

Kdyby ty vlny kdys v jeku svém

hnaly se v ostrov: – zde každý něm

spěl by jim lhostejně v ústrety.