Má láska roste v šíř a výš a hloub,

Má láska roste v šíř a výš a hloub,

podobna jednou plamennému keři

a jindy věnci, kterým vznosný sloup

se věnčí k jitra slávě, když se šeří.

Tak prostoru je plna, výhledu

a v hloubi hledání a výšek spětí,

že chrámu podobna je k posledu,

kde lásky velká mše se v slávě světí.

Budovat nutno chrám i zde i v snách

a opravovat uvnitř jej i vně;

co pravé lásky mělo prohlubně,

to nikdy neoctne se v ssutinách.

Když moře v přívalu svém všechno zničí,

přec maják ne, ten dál se k nebi tyčí.