Má milá.

Má milá – aťtě nejsem zdráv!

se sličně nese jako páv

a bez špetku a klamu

zastíní mnohou dámu

i pyšnou panskou dceru –

ba zlatohlav

slušel by jí věru – věru!

Má milá – to je krásy květ,

žeť rovné nemá šírý svět,

a kdo k ní blíže kročí,

ten nechá na ní oči

a láskou pak se moří –

ba v srdci zdeť

zlý mu plamen hoří – hoří!

Má milá – to je dívčice,

jak rejsovaná kraslice,

již v horoucí své lásce

dala jest o pomlásce

milenci nebi země – –

Ach kněžice,

skloň se s trůnu ke mně – ke mně!