Má milá, neboj se...

By Bohuslav Květ

Má milá, neboj se, já nedotknu se krásy tvé,

neb příliš v úctě mám tvou zbožnost panenskou;

jen zdaleka chci zřít, jak zkvétají tvé luhy,

a chvět se před chvílí, kdy zaúpějí pod kosou...

A nebudu to já, jenž bude klidit hojnou žeň!

Neboť věř, touho má, ač vášeň ničení mi v krvi plá,

já slaboch chvím se nekonečným děsem,

když nejnepatrnější květ mám v cestě zašlápnout...