MÁ MILÁ ZAPOMÍNÁ.

Moje milá zapomíná,

že mne musí ráda mít

i když smí být denně jiná,

by se mohla zalíbit,

ale srdce zraní-li mi

slovy nebo skutky zlými,

řekne tím, že není mojí

a že zemřel její cit.

Moje milá býti musí

jenom mojí v noc i den

a když jiný loupit zkusí,

musí býti odražen

její vírou, její silou,

že je jedinečnou milou,

jíž byl úděl slavné lásky

přán a snad i předurčen.

Moje milá musí míti

nejen oči ze zlata –

celá musí zlatou býti,

světlou září objatá.

Madonna i pekelnice,

milující víc a více

toho, s nímž chce spojena být

jenom láskou bohata.