MÁ MILENKA MÁ VONNÝ VLAS...

Má milenka má vonný vlas,

má milenka má bílou šíji,

a čím ji častěj’ vidívám,

tím ohnivěji miluji ji!

Já oceán jsem valný zřel

a krajiny jsem spatřil cizí,

však proti zjevu lásky mé

jak každá jiná krása mizí!

V tvář její když se zadívám

a zřím-li snivé oko její,

v mém nitru jaro procitá

a v duši písně lásky znějí.

Ó kéž bych denně patřit moh’

v Tvou čistou tvář – v Tvé oko jasné,

kéž líbat bych směl Tvoje rty,

když na obloze slunce hasne!

A v nocích oněch ropotných,

když bouře ze snů vyruší Tě,

kéž v objetí bys byla mém –

já šeptal bych Ti: Zbožňuji Tě!