Má naděj.

V kom na té cestě žitím, plné trudu,

můj Pane, útěchu svou míti budu,

v kom na té cestě seté hložím,

o Pane dobrý, naděj svoji složím?

Já před Tebou, ó Pane mocný, padám

a naděj svoji všecku v Tebe skládám. – –

Čím svět se slabý věky věkův moří,

to mocné slovo Tvoje mžikem tvoří.

Bez Tebe po čem pyšný marně slídí,

to s tebou slabý, chudý jasně vidí.

Kde Ty dlíš, Svatý, duši blaho zkvétá

a pokoj sladký ke mně dolů slétá.

Bez Tebe, Bože, jaké pak to žití?

Neváhej, Pane, nedej duši mříti!

Viz, Dobrý, hlava má se dolů sklání – –

Rač, Pane, dát mi svoje požehnání!