MÁ PANÍ, FORTUNA...

Ó, vidím, přede mnou dnes každý něco tají

svým hlasem měněným a měněným svým gestem.

Ó, vidím, pátravě jda, s tuchou zrady městem,

že oheň v zornicích a radost v srdci mají.

V tom velkém tajemství jdu přehlédnutý stranou,

jsem jako odstrčen a cizí lidským duším.

Jich sladké tajemství já, hořkost v nitru, tuším.

Vím, proč je radost ta a proč ty oči planou.

Má paní, Fortuna, milenka z dávných časů,

dnes jela okolo, slib chvějící v svém hlasu,

z daleké končiny, jíž jménem neznám zváti.

Má paní, Fortuna, zas v dálku odjela,

dávného milence že vidět nechtěla.

A já zřel po ní žár jen v očích bližních pláti.