Má Paní, nejkrasší, již celý kosmos chová,

Má Paní, nejkrasší, již celý kosmos chová,

mé srdce vzal mi svět a nepodal mi klid.

Jsem zlý a roztrpčen, však tlumiti chci slova.

Chci slova tlumiti, neb nechci tvrdým být.

My Nazaret jsme dlouho neviděli,

a nyní s touhou přicházím zas blíž.

Snů dobra dychtiv, a dny roztesknělý,

Marie, Panní, prosím, slyš!

Až odejde ten dav, jenž modlí se a klečí,

má Paní, nejdražší, chci viděti tě sám!

Tvůj pohled zářivý mne dojímá a léčí,

mluv, líbej, poruč, vládni, poslouchám!

Království tvoje věčná jsou a měkká,

milosti plna, o Ježíši, sníš.

Úleva jemná do mé duše stéká.

Marie, Panní, prosím, slyš!

Chrám šerý je a svatí jsou už němí

a nemluví už z keřů v ohni Bůh.

Chrám šerý je a teskný kouty všemi

a Vandalů řev přináší k nám vzduch.

Tvé oči planou, pějí, hřejí pouze

v dnech zkalených, kdy život jedna tíž.

My setkáme se zase v svojí touze.

Marie, Paní, prosím, slyš!