Má píseň.

Kdykoliv se píseň mi

z hrudi moji vine,

vždy, o vždy, jen krve proud

za ní ven se line.

Kéž mne, písni, žalem svým

uspíš ve hrob chladný,

vždyť tu pro mne mrtvo vše,

a tvůj úkon snadný.

Zni jen, písni moje, dál; –

až pak ztichneš jednou:

krve proud se zastaví,

a mé tváře zblednou!