MÁ PÍSEŇ ODBOJNÁ

Vše tancovat má, jak se zlíbí kněžím.

Já pohár v ruce v měkké trávě ležím

a zemi připíjím a slunci! Boha

svým hledám způsobem, mne, neznaboha,

již prokleli, já mládeže jsem svůdce;

mám úděl Sokratův, jsem dobra škůdce,

já, jenž jsem dobro chtěl jen vždy a všady.

Že posvítil jsem na jich model řady,

a hledal pravdu vlastní cestou svojí,

se shlukli na mne k útoku a boji,

mne ze škol vymýtili, na hranici

mou píseň přivázali jásající

a prskavkami mělkých, kněžských vtipů

si bengál vzňali, papírových šípů

pak deštěm ubít chtěli slovo živé.

Však píseň má zní stejně jako dříve

a směje se jim, hvězdy s křídel střásá,

neb ona světlo jest a vzlet a krása,

jest láska, smír a co nechápou ani,

jest odpuštění a je slitování,

a co jak rouhání mou vinu množí:

Má píseň odbojná je dílo boží.