Má píseň světem putuje

Má píseň světem putuje

jak pomsty vzteklé běsy,

jak svědomí se stále zas

na paty vrahův věsí.

Přec truchle, tajemně teď zní,

z ní bez ustání kvílí

zmařené touhy národů

a lidstva velké cíly.

Svět ale dále vede svou,

nezvratna jeho víra,

jen někdy blázen zvítězí

neb bídný věštec zmírá;

jen někdy dávné slávy duch

se vyrve z pusta snění

a žehrá: Tolik krve již

a posud ráno není?