Má píseň tobě zní.

Má píseň tobě zní

a tvoji hlásá chválu,

ty mocný Králi králů,

když nad krajem se dní.

A slunce skvělá zář

když zemi osvěcuje,

má duše prozpěvuje:

„Výš leskne tvá se tvář!“

Když hor se dlouží stín,

a noc se s krajem snoubí,

ze srdce volám hloubi:

„Vše zastírá tvůj klín!“

A hvězdný diadem

když rozpjat na nebesa,

mé nitro hlasně plesá:

„To roucha tvého lem!“

Aj, všecek vesmír chrám

a podnož tvého trónu –

nad davy milionů

panuješ sám a sám!