Má píseň.

Má duše strom je košatý,

pln zelení a květu

a na něm ptáče – píseň má

se poukrývá světu.

A když je ticho po kraji

a teskno, bolno všude,

tu ptáče napne hrdélko

a píseň těchy hude.

A když je bolno ve kraji

a všechno slze roní,

tu ptáče svine křidélka

a umíráčkem zvoní.

A když je bouřno ve kraji

a strom se v blesku chvěje,

tu ptáče vzepne zvuků proud

a písní mraky zreje.

A zpívá, až se třese kraj,

div nepuká mu hrudí,

až tryskem píseň protkne mrak,

a měsíc, hvězdy zbudí.

A vše když plesá kol a kol,

tu zmlkne milé ptáče

a čeká, až v tom plesání

se někdo rozepláče.