MÁ PÍSEŇ.

Ty víš, dívko rozmilá,

proč má duše nahořklými

písněmi se opila.

Ty víš, že tvůj hoch

směšný neznaboh,

že má vtažitelné drápy,

přes parůžky mnišskou kápi,

aby bíti moh‘.

Ty víš, proč tu píseň zpívám,

jaká muka pod ní skrývám,

bolest, boha jediného

vzývám, vzývám.

Ah ty dívko, dobře víš,

jaká bolest, jaká tíž,

že jsem hroznou boží knutou

šílel již, šílel již.

Vábíš, že se vrátit mohu

v radost lidských pánů bohů,

dobře žít, chlebařit,

na tvých ňadrech zapomnění

píseň snít.

Až ta píseň dokvílí,

zhroucený a bez síly

rab se k boží knutě vrátí,

sešílí, sešílí.