MÁ PRÁCE.

Má práce z rozházených kolem knih

a z papírů se na mne němě dívá,

sám v středu její, vězeň tužeb svých,

nad listem bílým, který smutně kývá,

dlím nerozhodnut... přede mnou se stmívá

má práce.

Co začatých a neskončených lich!

Co zárodků a vznětů dříme v nich!

Tak mnohá illuse a každá lživá,

a přec to srdcem táhne – jako jih.

O bojích rovněž já snil nadlidských,

kde kentaurů, nymf honba hřměla divá,

o sladkých vznětech, vzletech mystických,

o tuchách, v nichž se chvějí ňadra snivá,

a fanfárách a slávy trofejích...

Teď vzpomíná mi, že se připozdívá,

má práce...