Má ráda? Nemá? tak jsem z karet hádal,

Má ráda? Nemá? tak jsem z karet hádal,

věže nadějí z nich stavěl bohaté,

a když už křižák mřížemi je spřádal,

nožky mušek letly rohaté,

a hrad smělý padal.

Na zemi máj, nebe mraky šedé,

srdce kvete liljemi

a nad těmi

rozum s okem shaslým, tváře bledé.

Věřím! velké slovo, jen ho mít!

Brzo v hlubinu podmořskou klesá,

opět ho rosou v poupěti růže vidíš se chvít.

Už prchám z parku nadějí uděšeně,

smích zní za mnou z hloubi lesa.

Vracím se k tužce, své rozmilé ženě.