Má řeči krásná!

Má řeči krásná, matčin dechu sladký,

kterým se za mne v pláči modlívá,

mým veslem buď, nes koráb žití vratký

k blaženým břehům, kde se usmívá

lesk slávy tvojí, slavné minulosti,

a slunce nové, lepší budoucnosti!

Má řeči drahá, kterou Vácslav Svatý

prosíval Boha za mír, česť i zdar,

kdy zpupný Sasík, divou zlobou jatý,

k nám nesl vraždu, plamen, lup a zmar

ve jménu Boha, ve znamení kříže,

tvým dechem za nás prosí svatý kníže!

Má řeči mocná, kterou slavně jásal

voj českých reků v dálné cizině,

kdy padlý Milán českou chrabrosť hlásal,

až vítězný ples dozněl v otčině

na hrobech otců modlitbičkou vroucí –

jen doma, doma jen jsi všemohoucí!

Má řeči milá, bratry rozvaděné

jsi smířila, kdy bratru lepší brat

postoupil trůnu v době rozechvěné

jen z pravé lásky – plevel sváru zvad’,

a přede tváří Prahy zradované

se vrhli Čechům v náruč Moravané!

Má řeči slavná, kterás bouřívala

palcátem mestným v roje vrahů svých,

kdy lepým rekem vlasť má rozpoutala

svou celou sílu v bojích vítězných,

má který národ větší trofej z boje:

má Žatec, Tachov, Domažlice svoje?!

Má řeči věrná, když tě odsoudili,

bys tajila se v našich chaloupkách,

když Komenské tvé z vlasti vypudili

a tebou zhrdal panský dvůr i práh,

jak za pluhem jsi zbožně zatesknila,

národní písní v nivách šveholila!

Má řeči jará, kterou Jungmann hřímal

v nadšení vroucím jako apoštol,

kdy národ celý v cizích poutech dřímal,

kdy zavřeli ti vlídné síně škol,

jak zaplesalas hloučkem velkých synů,

jimž bylo vzkřísiť, spasiť domovinu!

A zázrak stal se – čarné tvoje tony

se rozléhají s Tater k Šumavě,

svým sladkým zvukem blažíš miliony

od Pradědu až k pěnné Vltavě,

až tam, kde Dyje v Moravu se vpíjí,

tvůj hlahol plesá českou melodií!

Má řeči materská, má řeči tklivá,

kdy velký zápas tvůj as pomine? –

A byť se na vlasť vrhla bouře divá,

jen ty-li žiješ, národ nezhyne;

vždyť národové hasnou, umírají,

kdy řeč svou rodnou haní, zapírají!

Slovanský květe, mluvo milovaná,

buď naším veslem, štítem, svátostí!

V tvou sílu věřím, krví požehnaná,

a doufám pevně celou vroucností,

že zahynouti nedá Vácslav Svatý –

v tvou věčnosť věřím, v nový tvůj věk zlatý!!