Má struna.

Z běd lidu strunu spletl jsem,

bych lidem k soustrasti zas hnul,

a mezi smrtí, životem

nad zemí jsem ji rozepnul.

A když zavane věku dech,

a dál dohání k cíli zem,

tu rozhoupá se struna má

a zpěv její hřmí nad světem.

Až zvětří ale věku dech,

a svět se vzejmout bude chtít –

tu struna má buď udeří –

buď praskne napnutím – a lid?!