Má světnička.

Maličkou mám světničku

jako ptáci hnízda,

na okénku, na dveřích

často větřík hvízdá.

Ale což! mně dostačí

trochu šera kolem,

trochu zimy, trochu běd

s maličkým mým stolem.

Nad ním malé obrazy...

Jak se ke mně sklání!

Jako by mně šeptaly

tklivé požehnání...

Ó vy drahé podoby,

kdo vás štětci svěřil,

že kdys mluviť budete,

sám by neuvěřil!

Ale nikdo na světě

tak vás nezobrazí,

jako teskné srdíčko,

rodičové drazí!