Má Terezo! Jak slíbil jsem Vám píši;

Má Terezo! Jak slíbil jsem Vám píši;

po noci, křečí vášně, strnulé.

Mně zjasnilo se vše pak v hluché tiši.

O žel, že vracet musím se zas v doby minulé.

Teď jako v závorkách Vám krátce povím:

Já roztrhané viděl tělo jakés ženy

a stržen hnusem, hnus ve světě lovím.

Já život miluji a přec mně nemá ceny.

Ta hluchá včera noc, v níž hvězda jenom plála,

ta sny mé těžce zalehla. Já zdrcen její tíží

jsem viděl skutečnost: Jak odhalená Isis stála.

A krása ulétla, jen hnusná krev mi oči klíží.

Nač mnoho slov. Já poznal všechno dnes:

Jdu hnusu cestou k ideálům krásy!

Má Terezo! Ach včerejšek to byla ona mez,

již překročit jsem musil k dílu spásy.

Má Terezo! Vy buďte s bohem! Půjdu sám!

Já král a velekněz v svůj uzavru se chrám.