Má touha.

V poušť smutnou života kyne mi

zdaleka oasy kvítí,

zdaleka paprsek červený

na cestu trnitou svítí.

Nechtěl bych světem se plahočit,

život můj vrak byl by pouhý,

kdyby mne nehnala do boje

myšlenka blažené touhy.

Já toužím po modrém blankytu,

když hynu ve bídné kobě,

já toužím po chrámu sbratření,

jejž lidstvo postaví sobě.