MÁ TOUHO...

Má touho ještě si zpívej

v kraj slunných strání,

v šum pšenky, v objetí dálek,

v kraj milování,

kde v lukách křepelka tluče,

lesíky šumí,

vsi jako poutníci zbožní

slézají chlumy;

kde rybník, potok se blýsknou

jak skelné střepy,

vlak na půl vesele krájí

lán bujné řepy;

kde oblak v oblaku mizí

a skřivan zpívá,

kde, lásko, ústa tvá rdí se

vždy opojivá...

Jak, jak ta obloha modrá

mi v duši padá!...

Já vaše jabloně slyším,

že máš mne ráda;

já vaši zahradu celou

zas slyším v dáli:

že slzy pro lásku ke mně

v tvých očích stály;

že v noci, kdy touha usnout’,

ach, sotva dá mi,

své srdce mi jistě pošleš

hvězd pěšinami;

že okno otevřeš celé

a nocí milou

svou lásku odešleš ke mně,

co hvězdu bílou...